Co můžu... úvodem.

Jak se to dělá? To blogování... to jako začnu prostě psát? Asi písmena, možná nějaké to slovo se slovosledem. S trochou štěstí se dostanu k nějaké větě. Třeba: Ahoj světe.

Nebo možná ahoj čtenáři. Nějaký se třeba najde.

Proč píšu? A o čem? A bude to pak bolet? Nevím. Radši nic neslibovat ale... přeci něco jen.

Co můžu slíbit? Že budu nejspíš vždycky sledovat cesty, které mne baví a že na jejich konec nevidím.

I když se mi občas zdálo, že mi v cestě stojí překážky, které nepřeskočím a hory které nepřejdu. Možná mám pravdu. Třeba to nešlo.

Teď se ale na všechno dívám trochu jinou optikou. Stála mne trochu drahé zkušenosti a času, ale stálo to za to. Dívat se očima, kterýma se na svět dívat chci, vždycky za to stojí.

Chci si naplnit některé cíle (druh studia, práci, které bych se rád věnoval, osobní rozvoj a dovednosti, které s tím souvisejí) a vy, pokud chcete, můžete nakouknout jak se mi daří. Rád se s Vámi podělím a co já vím, třeba díky tomu někoho popostrčím.

Tady v tomto elektronickém prostoru s Vámi budu občas i něco sdílet. Věci, které mám rád. Něco co mne inspirovalo, nebo přinutilo k zamyšlení.

Ale nebylo by vhodné abych se lépe představil? Jsem tvořivec a vypravěč. Dělá mi to radost, stejně jako proces učení se a pilování hran. Něco vytvářet z hlubších osobních pohnutek, nebo prostě jen tak pro zábavu (ano pravda, ne vždy je to zábava, ale na výsledek se těším téměř vždycky), je myslím něco skvělého, co člověk ve svém životě může dělat.

Můžete předávat myšlenky, radost, smutek... můžete vyprávět a lidé mohou poslouchat pokud chtějí. Já chci být dobrý právě v tomto umění. Chci svými pracemi vyprávět. O sobě. O lidech. O místech, která neexistují. Chci v tom být tak dobrý, jak jen můžu a v tomto vidím tak trochu svou cestu a cíl. Je to naplňující. Přeji Vám stejné naplnění. Příště příjdu třeba s něčím chytrým :)